ČAU - Česká asociace ultramaratonců

Ultramaraton je více než maraton

Font Size

SCREEN

Layout

Menu Style

Cpanel


Krásný ultra závod v Mozartově městě

m100 009Kdo netuší, že Mozartovým městem je Salzburk, tak by měl vrátit školné a kromě běhání si něco přečíst. Salzburk jméno svého slavného rodáka používá téměř na každém rohu a nikoho nemůže překvapit, že zde před čtyřmi roky vznikl závod Mozart 100 km čili Mozartova stovka. Mozart, který před 250 lety ani nemohl tušit, co znamená slovo sport, tak dává jméno kratochvíli, která by mu zajisté připadala velmi zvláštní. Doba se ovšem hodně změnila a naopak návštěva opery je pro spoustu lidí něčím zvláštním a ultramaratony se dostávají do ulic a přírody.

Co můžete běžet?

Pořadatelé chtějí běžcům ukázat ze Salzburku to nejlepší a také přitáhnout k závodu co nejširší startovní pole. To znamená, že v nabídce je široké spektrum tratí a závodů. Královskou disciplínou je už zmíněná stovka, která se jmenuje Scenic 100. Čtyřčlenná družstva mohou stejnou trasu absolvovat jako štafeta v závodě Scenic 100 Relay a stejnou možnost máte i na trase Scenic 55 Relay. Pochopitelně i jednotlivci mohou běžet Scenic 55, což je vlastně druhé kolo Scenic 100. Pro ty závodníky, kteří ještě nedorostli do ultra vzdáleností, se nabízí Scenic Light což je 25 km dlouhá trasa od jezera Fuschl a jako „lidový“ běh můžete zkusit City Trail dlouhý 11 km, který vede i přes hodně výživný Kapuzinerberg. Aby toho nebylo málo, tak se ještě nabízí absolvovat všechny trasy s holemi jako Nordic Walking. Mimochodem oficiálně má ta stovka 102,5 km a ta pětapadesátka 56,2 km.

Popis trasy

Jak už plyne z předchozího odstavce, tak závod má dvě kola, která začínají a končí na náměstí Residenzplatz navazující, jak jinak než na Mozartplatz, přes který se samozřejmě také běží. Hned z náměstí se běžci dostanou na nábřeží řeky Salzach a po rovné cyklostezce pokračují další 4 km až do městečka Glasenbach. Tady odbočí směrem do kopců, když o kilometr dříve přeběhli most přes rozbouřený Salzach. Po krátké prohlídce místních rezidencí, začíná dlouhé stoupání po stezce v nádherném údolí potoka Klausbach, které vás dostane téměř o 400 výškových metrů výše. Následuje pasáž s horskými cestami střídaná cestičkami v terénu, kdy se vám naskýtají pohledy na typické Rakouské farmy s blahobytně vypadajícími krávami. Už to není jen stoupaní, ale běží se nahoru i dolů a terén nabývá i techničtějšího rázu, obzvláště pokud silně prší. Okolo 24. km se vám nabídne pohled na jezero Fuschlsee, které je cílem vašeho snažení. Pokud běžíte první kolo stovky, tak seběhnete přes golfové hřiště k jezeru a vzápětí vás směrovky otočí na Salzburg. Po cestě pokračujete až do vesnice Hof bei Salzburk, kde se na občerstvovačce napojíte na trasu druhého kola, která vás zavede až do Salzburku. V druhém kole nebo na trase Scenic 55, ovšem máte možnost obdivovat jezero v celé jeho modré kráse. Běží se po jeho břehu až do lázní Fuschl am See, kde startuje i trasa pro krátký běh na 25 km s názvem Scenic Light. Po oběhnutí jezera se dostanete na příjemné cesty, které jsou ovšem zakončeny brutálním stoupáním do Hofu, který jsem viděli už v prvním kole. Z tohoto místa již pokračujete stejnou trasou jako prvním kole a už po několika kilometrech zvlněné krajiny se otevře pohled do údolí, ve kterém leží Salzburk. Někde na 38 km (94 km ve druhém kole) začíná dlouhé klesání, které vám kromě výhledů zpestří i oběhnutí závodní dráhy Salzburgring. Aby to klesání nebyla taková nuda, tak vám to zpestří i schody nebo proběhnutí kolem vesnického technického muzea. Jakmile jste v Salzburku a tušíte, že za nejbližším rohem už, už bude cíl, tak pro vás pořadatel připravil ještě pořádně těžkou zkoušku. Tou je největší kopec na území města Kapuzinerberg. Od pořadatelů je to takový malý sadismus, protože běžce, kteří mají již nohy dost bolavé, nutí vyběhnout na 2 km okolo 200m převýšení, a co je možná ještě horší i stejné klesání, které je zakončeno prudkými schody do kouzelných uliček starého města. Pokud přežijete tohle a nezkroutí vás křeče ve stehnech, tak už si jenom užíváte pozornost hojných turistů a povzbuzování diváků, kteří na vás čekají na Rezidenzplazu.

m100 001m100 002m100 003m100 004m100 005m100 006 

Lepší je, když neprší

Letos jsem na tomto závodu startoval už po druhé. Loni, když jsem poprvé obdivoval krásy Salzburku, jsem doběhl kousek od pódiového umístění a hned, když jsem odjížděl, tak jsem věděl, že se vrátím. Kromě krásného města Salzburku a jeho okolí je zde pro mě i dosti podstatná výhoda oproti jiným ultratrailům a to je běhatelnost. Na téhle stovce nejsou žádné pasáže, které donutí připraveného běžce z rovin k potupnému pochodování. Pravda je, že letos to chvílemi bylo hodně na hraně a to díky vytrvalému dešti, který padal z mraků zaseklých mezi místními kopci.

Start nejdelší trati byl v 5:00, což znamená, že na náměstí jdete za ranního šera v prázdných ulicích a každého koho potkáte, můžete automaticky považovat za běžecky podezřelého, trpícího podobným postižením jako vy. Tedy touhou uběhnout 100 km. Letos bylo sice zamračeno, ale zatím ještě nepršelo. Po dlouhém váhání jsem oblékl triko s dlouhým rukávem a dobře jsem udělal. Jen chvilku po vyběhnutí začala padat voda a prakticky nepřestala až do dalšího dne. Po startu dopředu vyrazily nejrychlejší štafety a za nimi se formovala skupinka asi 6 běžců, ve které jsem se celkem pohodlně držel i přes tempo 4 min/km. Při nástupu do terénu kolem potoka Klausbach jsem naznal, že se mi běží dobře a stupňování tempa znamenalo, že jsem se rychle odpoutal od ostatních závodníků. Musím říct, že to byla společnost silně mezinárodní, protože v ní byl Rakušák, Američan, Jordánec, Němec a pochopitelně i jeden Čech. Hezké bylo, že i potom jsem neběžel sám, protože mě doprovázel cyklista, který jel jako předjezdec. Pravda, na stezkách, které se některých místech proměnily v celkem slušný potok, a také do prudkých kopců, jsem ho několikrát předběhnul. On si potom už dával větší pozor a v druhém kole na těch kritických místech i větší náskok.

Co se týče občerstvení, tak bohatě zásobené stanice byly k dispozici zhruba každých 5 až 8 km, což zvláště v dešti a při teplotách kolem 8°C bylo více než dostačující. Svoji energii jsem bral s gelů Inkospor a na stanicích doplňoval jen vodu. Při první návštěvě jezera mi přišlo zábavné, že na kousek golfového hřiště, kde jsme běželi, natáhli koberec. No jo, ale to dá rozum, vždyť ta mokrá banda ploužících se postav by ten trávník mohla úplně zničit. Po dlouhém seběhu do Salzburku mě cyklista dovedl pod Kapuzinerberk a zbaběle odjel se slovy, že určitě trefím. Jistěže jsem trefil, ale dřina to bylo pořádná.

m100 007m100 008m100 010m100 011m100 012m100 013

Při náběhu do druhého kola jsem doplnil zásoby gelů do ledvinky a spěchal po již známé trase k řece Salzach. Tempo bylo stále výborné, ale dávala se do mě zima, takže jsem doufal, že se v kopcích zahřeji. Zahřívání fungovalo jen do doby, než začalo ještě silněji pršet a opravdu už nešlo šlápnout jinam než do kaluží nebo do bláta. Překvapivě mě podržely Adiosy, což jsou primárně silniční boty. Kromě nejdrsnějšího terénu jsem se na ně spoléhal, a na rozdíl od vyprávění ostatních běžců, ani jednou nespadl. Déšť vrcholil někde na 60 kilometru, kdy se zahřměním do závodu přidala i bouřka. Bohužel se přidaly i křeče do stehen, což byl zřejmě následek prochladnutí, které se také začalo projevovat i drkotáním zubů při běhu. Tuto závodní novinku už nemusím příště opakovat. Zuby mám jen jedny. Zachránila mě Renata, která jako správný doprovod čekala v hustém dešti u jezera Fuschlsee a pomohla mi obléci tenkou šusťákovou bundu. Hned to bylo o trochu veselejší. Ale jenom o trochu, protože doprovodný cyklista musel několikrát zastavit a čekat až mě ty nejhorší křeče přejdou. Prostě, měl jsem chvilky, proč to nepřiznat, kdy jsem opravdu nemohl běžet. Asi po dalších 10 kilometrech jsem se trochu zahřál a křeče držel na uzdě, ovšem znamenalo to běžet hodně opatrně, hlavně do kopce. Z kopce dolů nezbývalo než vypnout mozek a věřit, že pekelná bolest poškozených svalů je jen způsob komunikace mého těla. Jak se říká, poslouchej svoje tělo. Nic jiného mi nezbývalo, než ho poslouchat, ale zároveň jsem dospěl k tomu, že si budu dělat dál, co uznám za vhodné. Tedy, že poběžím.

Každá zábava má nějaký konec. Ten Kapuzinerberg na úplný závěr je opravdu dost dlouhý zážitek, ale i tak jsem se nějak dostal na náměstí a užil si ovace diváků, kteří zde zůstávali i přes opravdu kouzelné počasí. Byl jsem natolik zřízený, že jsem se vzdal i možnosti fotit přibíhající závodníky a jen počkal na běžce kousek za mnou, abych jim mohl podat ruku a taky, aby si fotografové udělali pár cílových snímků. Potom jsem zadními uličkami, za Renatiny pomoci, odplížil do hotelu se pořádně ohřát. Výsledný čas, který byl i přes letošní „přízeň“ počasí o pět minut lepší loňského, jsem oslavil až v 19 hodin při slavnostním vyhlášení na Rezidenzplaz, které probíhalo, jak jinak, za hustého deště.

Takže vzkaz pro ultraběžce i běžce, kteří hledají něco zajímavého: Salzburk je nádherné město, kde se narodil Mozart, a které má už čtvrtým rokem parádní závod při, kterém na Mozarta klidně zapomenete.

Web závodu: http://www.mozart100.com/

Příští rok se Mozart 100 stala součástí Ultra-Trail World Tour: http://www.ultratrail-worldtour.com/ultra-trail-world-tour-2016en/mozart-100/

Výsledky 2015: http://statistik.d-u-v.org/getresultevent.php?event=22896

Poslední komentáře

  • MS 100 km 2015 Winschoten - Před startem

    • Ahoj winschotenští reprezentanti i ostatní účastníci ...

      Číst dále...

  • MS 24 hodin v Turíně(IT) - před startem

  • MS v Ultratrailu 2016

    • 4. míslo v ženských týmech - velká gratulace :lol ...

      Číst dále...

Jste zde: Home Závody mimo ČAU Krásný ultra závod v Mozartově městě