Jak jsme se připravovali na 100 km do Plzně.
V lednu na maratonu memoriále Dubničky jsem se zeptal holek, co by řekly na to, že by koncem března běžely v Plzni 100 km. První si myslely, že si dělám srandu, ale řekl jsem, že to myslím vážně a že na to mají, protože obě jsou velké bojovnice.
Nevěděly, jak se mají připravovat na 100 km a ptaly se, co mají dělat. Poradil jsem jim, jen ať trénují jako na maraton a zvýší počet km. Na dalším maratonu v únoru jsem jim řekl, ať běží maraton v tempu stovky. Když doběhnou, aby ještě měly sílu běžet dál. Zdůrazňoval jsem,že to vše je převážně o hlavě.
Sice jsem moc nepočítal, že pojedou, ale jak se termín blížil, tak byly nervozní. Mnozí běžci jim to vymlouvali. Já jsem byl přesvědčený, že Petra Pastorová to může dát pod 9 hod. a Iva Pachtová něco pod 10 hod.
Poslední závody před stovkou to vypadalo dobře. Ovšem na poslední chvíli se přihlásila Michaela Dimitriadu a jak si přečetly její čas, tak byly z toho hotové. Musel jsem je znovu uklidňovat. Poslední tři dny pomalu nespaly a měly velkou trému.
Konečně nastal den "D".
Byl jsem rád, že to nevzdaly a na startu se objevily. V Plzni si šly obě velmi brzo lehnout, aby se připravily na závod.
Běžely poprvé, takže ani neměly nic svého na občerstvení. Na štěstí tam toho bylo dost.
Hned od startu běžely velmi rychle, tak jsem je musel brzdit. Ale jak jsem se díval, tak skoro celé startovní pole běželo rychle. Někteří na to doplatili. Michaela Dimitriadu běžela vynikajícím způsobem a odměnou jí byl za ty na naše poměry vynikající čas(7:56:55).
Petra Pastorová na své první stovce dosáhla taky výborného času(8:41:59). Běžela v pohodě i když měla nějaké potíže, tak to na sobě nedala znát.
Škoda, že Iva Pachtová na 80 km dostala křeče do lýtek. Přesto ze sebe zapřením doběhla(9:09:34). Nikomu během závodu to neřekla a to byla chyba, mohli jsme jí pomoci.
V cíli byly šťastné, že to dokázaly a je to za něma.
Byl jsem velmi rád, že měly po závodě dost sebevědomí. Petra Pastorová říkala, že by mohla dát pod 8.30 hod. a Iva Pachtová, že má na to pod 9 hod.
Už v sobotu se těší na další závod, kde se běží u nás kopcovitá patnácka.
Mají dost času na to, aby se do Winschotenu dobře připravily. Od června se budou připravovat na dalších 100 km.
Jak psal Dan Orálek komentář ke stovce, tak s ním plně souhlasím. Byl jsem taky na stovce v Břeclavi, která byla do kvality výborná, ale tato předčila všechny. Hlavně účastí, výsledkama a že se na startu byl rekordní počet žen.
Nejvíce mě mrzelo, že ti, co doběhli a sice nestáli na stupních vítězů, nedostali ani medaili. Běžci, kteří dobíhali mezi posledními, nedostali ani jídlo, protože jednoduše už na ně nezbylo. To bylo fakticky nepříjemné a bylo mi jich líto.
Otta Seitl